Mé jméno je Martina Nováková.
Narodila jsem se koncem roku 1974. Jako kozoroh s ascendentem v raku. Z toho pramení moje touha vést lidi, předávat jim důležité informace a pečovat o ně a jejich rodiny...
Jsem laktační poradkyně (www.kojeni.arcs.cz), vystudovala jsem homeopatii, ukončila jsem výcvik Rodinných konstelací u Věry Kučerové. Jako recidivista jsem několikrát absolvovala kurz Respektovat a být respektován - opakování, matka moudrosti :-). Studuji Montessori pedagogiku, kurz pro lektory aktivní a vědomé přípravy na mateřství a rodičovství, zajímá mne terapie pevným objetím dle Prekopové, výcvik pro duly, semináře budování komunit, rodové statky a osady, permakulturní zahradničení a ekologie... Na přelomu února a března 2010 budu absolvovat rekvalifikační kurz pro chůvy. Do února 2010 jsem pracovala jako koordinátorka RC Neználek v Kralupech nad Vltavou.
Ale co bylo fakt důležité, to byl příchod mých tří synů.
Jakub byl první a odešel nenarozen. Ten mi ukázal, že mám zodpovědnost za sebe a své děti plně ve svých rukách. Kvůli Kubovi jsem začala studovat homeopatii a používat bachovy květové esence.
Eda, přesněji Tadeáš Eduard, je druhý. Naučil mne, že když dítě trpí ještě v děloze strachem své matky, narodí se jako velmi smutné a neklidné miminko. Díky němu jsem začala s rodinnými konstelacemi, přemýšlím o vlivu mámy na dítě, když je ještě v bříšku. A také vím, že se po porodu stává, že má máma depresi. A že i přes to, že občas ke svému dítěti necítí jen lásku, není třeba ji soudit, ale utěšit a posílit a ukázat jí, že i když všechno zrovna nezvládá na jedničku, zaslouží si být milována a může se i přes to mít ráda... A že většina věcí přebolí a přejde.
Vojta, nebo-li Vojtěch Matyáš, mi ukázal, že děti jsou na začátku svého života naprosto závislé na lásce rodičů, hlavně matky. Když ji nemají, chřadnou a tiše odcházejí. A jako prvorozené sestře mi ukázal, že být mladším sourozencem nemusí být vůbec lehké... Že ano, moje mladší sestřičko, leccos jsem pochopila... Vojta je ryba. Pro důstojného a odtažitého kozoroha je jeho neustálá touha dotýkat se a mazlit občas... doooost náročná :-). Ale pracuju na tom.
No a své syny bych neměla, nebýt mého muže, Radima. Prvních 20 let svého života jsem byla nenápadná myška, která neví, co s životem. Takovou si mne můj muž vzal. Ale věci se změnily. Už vím, co je můj úkol tady na Zemi. Pomáhat ženám v začátcích jejich mateřství. Můj muž se s takovou změnou ženy musí vyrovnat. Není to lehké. Ani pro mne, ani pro něj. Ale stále mu to (naštěstí) stojí za to :-). Jsem mu za to moc vděčná. Je mým generálním sponzorem a myslím, že i osudovou láskou. A možná, že je trochu i líný se znovu rozvádět. Vzala jsem si ho tak trošku... z druhé ruky :-)
Tím, co cítím, že je můj úkol a co umím asi nejlépe, je provázet ženy na začátku jejich cesty mateřstvím. Ke kterému patří slzy, stejně, jako smích. Láska a euforie, stejně jako únava a vyčerpání. Štěstí, jako zklamání. Pro ženy chci vytvářet bezpečný prostor, kde mohou hovořit, otevřít se, pochlubit se i postěžovat. Na cokoli, co patří k tomu, být ženou...
Na podzim letošního roku jsem společně s dalšími spřízněnými dušemi založila Marušku, společnost pro výchovu ke zdravé sebeúctě. Protože sebeúcta je to nejcennější, co můžeme samy v sobě, ve svých dětech a ve svých mužích rozvíjet :-). Je mi ctí být při tom a přinést svou "trošku do mlýna" :-). Maruška má za úkol pacovat pro rodiny a děti v Kralupech nad Vltavou a okolí. Toužíme založit rodinné centrum a školku.
Kontakty: kojeni.arcs@email.cz, www.kojeni.arcs.cz, www.spolecnostmaruska.cz, 739083050
Těším se na setkání s každým z Vás!